neděle 24. ledna 2010

Václav Erben: Na dosah ruky

Ve starém činžovním domě žijí různí lidé různými způsoby. Někde se mačkají dvě rodiny v jednom bytě, rozděleném přepážkou, jiný byt zůstává víceméně prázdný. Žijí tu vedle sebe různí lidé různých povah i různých vrstev, údržbář vedle herce, někdejší advokát a věštkyně, servírka či univerzitní profesor. Panují tu vztahy, jak už to bývá, mírně řečeno napjaté.
Dvě z obyvatelek, staré, nepříliš oblíbené sestry, odjedou na každoroční pobyt v lázních. Jenže tam nedorazí. Shodou okolností se po nich začnou shánět hned dva lidé a o jejich zmizení se dozví i policie.
A navíc v tom domě straší.
Na scénu vstupuje kapitán Exner, jehož stejně jako v případě s bláznovou smrtí uvede do příběhu krásná doktorka Steinová. S nonšalancí jemu vlastní začne rozplétat klubko různých záhad, až splynou v jednu jedinou. Odkud ale mohl přijít motiv zmizení, záhy objasněného jako dvojnásobná vražda? Vypráví se, že v domě je ukryt poklad, patřící někdejším židovským majitelům, ale motivem nemusí být jen on, ale také docela obyčejný bytový problém i normální lidská nevraživost, která někdy dokáže přerůst v nebezpečnou posedlost.

Po pravdě řečeno nechápu, jak mohla tahle kniha v době normalizace vyjít, cenzoři nejspíš dostali za dřívější prokázané zásluhy mimořádnou dovolenou. Dříve obvyklé neposkvrněné a kladné postavy, jako je dělnický ředitel nebo státní úředník tu nejsou líčeny zrovna v nejlepším světle; bývalý továrník či prvorepublikový advokát vycházejí charakterově mnohem lépe. Erben zůstal věrný svému stylu a píše o lidech, ne o schválených panácích, přičemž tak trochu boří zavedené stereotypy doby, což – v době prvního vydání neplánovaně – pomohlo knize přežít dodnes.
Zasazení děje do činžovního domu také umožnilo Erbenovi přivést na scénu nejširší paletu postav, na rozdíl od víceméně monolitických prostředí detektivek archeologických nebo vojenského Znamení lyry. I proto zaujímá tenhle příběh v mé oblibě série vyšší příčky.

Co jsem četl: Václav Erben: Na dosah ruky, první vydání 1971, to moje 1992

Žádné komentáře: